Při obráběcích a vrtacích operacích výběr materiálu vrtáku přímo ovlivňuje jeho životnost, účinnost řezání a kvalitu zpracování. Různé pracovní podmínky vyžadují, aby vrtáky měly specifické fyzikální a chemické vlastnosti, takže výběr materiálu vrtáků je vědecký a racionální.
Rychlořezná ocel (HSS) je jedním z nejběžnějších materiálů pro vrtáky, který je vhodný pro obecné obrábění kovů, jako je měkká ocel, nerezová ocel a -nekovové materiály. Jeho výhody spočívají ve vynikající houževnatosti a červené tvrdosti, schopnosti udržet si tvrdost při vyšších teplotách a relativně nízké ceně. HSS vrtáky však mohou postrádat odolnost proti opotřebení u materiálů s vysokou-tvrdostí nebo aplikací s vysokým-zátěžem.
Karbid (jako je wolfram-kobalt a wolfram{1}}titan-kobalt) je pokročilejší varianta vhodná pro obrábění oceli s vysokou-tvrdostí, litiny a ne-kovových materiálů. Tvrdokovové vrtáky nabízejí extrémně vysokou tvrdost a odolnost proti opotřebení, zachovávají ostrou hranu i při vysokých-řezných podmínkách, čímž výrazně zlepšují efektivitu obrábění. Jsou však poměrně křehké a citlivé na nárazy a vibrace, díky čemuž se běžně používají ve stabilních obráběcích prostředích, jako jsou CNC obráběcí stroje.
Technologie povlakování dále zvyšuje výkon vrtáku. Například povlaky jako TiN (nitrid titanu) a TiAlN (nitrid titanu a hliníku) zvyšují odolnost vrtáku proti opotřebení, odolnost proti oxidaci a mazivost, čímž prodlužují životnost vrtáku. Vrtáky z karbidu s povlakem kombinují pevnost substrátu s ochranou povlaku a jsou široce používány při přesném obrábění.
Diamantové vrtáky jsou navíc vhodné pro velmi-tvrdé materiály (jako je keramika, sklo a kompozity). Jejich extrémní tvrdost je činí ideálními pro specializované průmyslové aplikace, ale jsou drahé a nevhodné pro obrábění kovů.
Stručně řečeno, výběr materiálu vrtáku vyžaduje komplexní zvážení obráběného materiálu, řezné rychlosti, provozní stability a nákladů. Pouze správným přizpůsobením materiálu a provozním podmínkám lze dosáhnout efektivního a přesného vrtání.
